70 000 hrobů pod Těšínem

Vždycky mi říkali: "Život je krátký
Užívej každej den, život je krásný"
S tím jděte do piče, všichni mi lhali
Já trávím celej život v týhle zkurvený práci

K čemu je ti svoboda, že můžeš za hranice
Když těžko platíš nájem, za prachy ve fabrice?
Složenky na stole, peníze v lékárně
Tvůj sociální stát, je v prdeli, nechápeš

Refrén:
Lásko, jsem sám, chci být jenom s tebou
Slyším jak pláčeš a voláš mý jméno
Andělé přilétají, už z dálky cítí krev
Říkal jsem že se vrátím, přišel jsem pro tebe

Lásko, jsem sám, chci být jenom s tebou
Slyším jak pláčeš a voláš mý jméno
Říkal jsem, že se vrátím, že přijdu pro tebe
Tak lásko, já jsem tady, řekni mi kde seš teď

Každej den ráno vstávám, já cítím jak mi chybíš
Každej den ráno vstávám, vím, co jsem ti slíbil
Táhne mě za tebou, každej den blíž
Někdy se sám sebe ptám, jak dlouho vydržím

Jsem sám sám sám, proč jsi mi utekla
Práce mě ubíjí, už jenom tahle představa
Že takhle to půjde dál, že takhle zestárnu
Že skončím starej, nemocnej, u pásu

Refrén

Interpretace

Tento track je podle Štěpána v podstatě sociální balada ala Petr Bezruč. Ten ve svých baladách řešil společenské a národností problémy na Ostravsku. Jeho sbírkou Slezské písně je Štěpán podle svých slov úplně posedlý a mnohokrát mu posloužila jako inspirace. Bezruč celkově patří mezi Štěpánovy oblíbené básníky společně například s Jiřím Wolkerem. Petr Bezruč sám napsal baladu 70 000. Ta zní:

Sedmdesát tisíc je nás
před Těšínem, před Těšínem.
Sto tisíc nás poněmčili,
sto tisíc nás popolštili,
v srdce pad mi svatý klid?
když nás zbylo sedmdesát,
tisíců jen sedmdesát,
smíme žít?

Sedmdesát tisíc hrobů
kopají nám před Těšínem.
Časem někdo k nemi vzlykne,
pomoci se nedovolá,
cizí bůh smích ve tvář střikne,
tupě díváme se v davu,
jak nám k špalku kladou hlavu,
jak vůl na porážku vola.

Markýz Géro tak je bohat?
dej nám beček sedmdesát,
beček tisíc sedmdesát!
Poly se ti poněmčíme,
poly se ti popolštíme,
zahřímají ústa sterá?
Hore hor´ markýze Géra!
Ale prve nežli zhynem,
nech se zpijem rudým vínem,
robka s dcerkou, chlop se synem,
před Těšínem, před Těšínem.

Donniho text už se odehrává trochu později, v současné době. Stejně jako Bezruč si ale stěžuje na útisk běžného českého člověka, který celý den tráví v práci ve fabrice, a stejně nestačí platit nájem, léky a všechny složenky.

Pomozte nám výklad textu vylepšit:

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich