Hospodská

Moc potichu nám to bere

Refrén:
Ztrácím se v dálce, můj svět padal už tolikrát
Budu vedle tebe stále, než přijde ráno můžeš klidně spát
Dávno chodí jinej jako jsem k vám chodil já
Chci aby si věděla, že přesto tě mám rád

Hele vím, že mi to stejně nebudete věřit
Ale zdál se mi divnej sen
Všechno se zdálo být najednou pryč
Já jsem zase stál u Tebe
Na malou chvíli jsem se cítil jak manžel
Kterej nezabil ženu nákladním autem
Na poli u Hlučína jsi ležela v trávě
Na malou chvíli jsem se cítil šťastnej

Refrén

Stejně jako listí, všichni začali padat
Kamarád se oběsil, já začal chlastat
Díval se do zrcadla a neviděl chlapa
Viděl jsem vraha, kterýho zničila válka
Tak jsem takhle stál, jednoho rána
Hodil si korunou, srdce nebo hlava
Strašně jsem se nasral, když padla hrana
Tak jsem natáhl zbraň, chlapi nazdar, nasrat

Refrén

Interpretace

Píseň, ve které je použita i harmonika. První sloka odkazuje na vraždu dítěte a matky Tatrou, která je rozvedená v tracku jménem Bod zlomu. Refrén je o tom, že má hrdina svou bývalou ženu stále rád, i když ona už má jiného muže. Druhá sloka pak popisuje jeho sebevraždu.

Pomozte nám výklad textu vylepšit:

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich